Jak vypadám

Jsem největší psovitá šelma. Vážím 25–70 kg, tělo mám dlouhé 100–160 cm, ocas 40–60 cm a v kohoutku jsem vysoký 60–80 cm. Samice bývají menší než samci. Na první pohled se podobám německému ovčáckému psu, mám však širší a špičatější hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Srst mě výborně izoluje a její barva se pohybuje od čistě bílé až po úplně černou. Zimní srst bývá světlejší a hustší. Většinou mám tmavší hřbet a světlejší břicho a často mívám tmavší masku okolo očí. Vnější okraje boltců a špička ocasu je černá.

Jak žiji

Mám spíše průměrný zrak, ale výborný sluch a čich. Dokáži běžet rychlostí 25–50 km/h. Denně mohu urazit mnoho desítek až stovek kilometrů. Doba páření probíhá koncem zimy. V té době dochází obvykle k dočasnému rozpuštění smečky. Samice vrhají nejčastěji 4–8 vlčat. Patřím mezi sociální zvířata a žiji většinou v dobře organizovaných smečkách. Klasickou vlčí smečku tvoří vedoucí „alfa“ pár, který se obvykle sdružuje na celý život, a jeho potomci, jež zaujímají „beta“ až „omega“ status. Vlci „alfa“ vedou smečku, rozmnožují se a rozdělují úkoly. Vlci „beta“ jsou obvykle největší jedinci, kteří chrání smečku a „alfa“ vlky. „Gama“ a další vlci se starají o lov a výchovu mláďat. Vlci „omega“ mají za úkol svým zábavným chováním snižovat případné napětí uvnitř či mezi smečkami. Skupina může být doplněna i o nepříbuzné jedince. Velikost smeček závisí na dostatku potravy. Obvyklý počet je 5–11 jedinců. Vlci jsou převážně monogamní a jednotlivé páry spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů. V přírodě se dožívám 12–16 let.

Čím se živím

Lovím ve smečce. Mou kořistí jsou jeleni, srny, divoká prasata, zajíci, menší hlodavci, ryby a menší predátoři – lišky, kuny nebo jezevci. Je-li nouze, nepohrdnu ani hmyzem a mršinami. Občas doplním svou stravu i ovocem, například jablky. Pokud mám možnost, tak lovím lidmi chovaný dobytek. Když je potřeba, vydržím dlouho hladovět. Nemusím žrát klidně dva týdny, aniž by mě to nějak oslabilo. 

Kde mě potkáte

V ČR jsem byl hojný do konce 17. století, na přelomu 19. a 20. století jsem byl ale zcela vyhuben. Poslední vlk na Šumavě byl zastřelen 2. prosince 1874 a v Beskydech 5. března 1914. V Česku se vyskytuji poměrně v malé míře a jsem chráněným druhem. Několik jedinců obývá Beskydy, kam přišli ze Slovenska, dále v Rychlebských horách, Jeseníkách a Krkonoších, pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě. V poslední době je můj výskyt i rozmnožování potvrzeno v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

Zajímavosti

Téměř nikdy nelovím v blízkosti místa, kde se zdržuji – snažím se tak tajit, kde sídlím se svými mláďaty.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.