Rychle rostoucí, rozložitý polostinný keř až stromek do 8 m výšky a 30 cm síly. Kmen je hrbolatě pokroucený a točený. Hustá koruna má okrouhlý tvar.

Kůra v mládí světle šedá, později přechází v hluboce podélně rozbrázděnou šedou borku. Pupeny jsou vstřícně, vejčitě přišpičatělé, naspodu kryté červenohnědými obalnými šupinami, mezi nimiž vyčnívají zelené zárodky listů. Mladé výhony mají hladkou, světle šedou kůru, posetou hnědými čočkovitými, korkovitými lenticelami (průduchy). Středy větví mají tlustou, světlou a měkkou dřeň. Vstřícné postavené, lichozpeřené listy složené z 5 – 7 vejčitě kopinatými lístky jsou na obvodu hrubě pilovité, s řapíkem 20 – 25 cm dlouhým. Po rozemnutí listu nebo mladé kůry či ulomení větvičky je cítit nepříjemná vůně.

V květnu až červnu rozkvétají ve velkých konečných plochých, deštníkovitých květenstvích s průměrem 20 cm. Samotné pětičetné kvítky jsou drobné s krémově bílou korunkou. Vydávají výraznou a celkem příjemnou vůni. Kulovité bobulovité peckovičky, mající v průměru 4 – 6 mm, zpočátku zelené, ve zralosti leskle černé, šťavnaté. Obsahují 2 – 5 zploštělých semen dozrávajících v září.

V nížinách a pahorkatinách se vyskytuje v lesních podrostech, na pasekách, na okrajích porostů a světlinách a slouží jako pionýrská dřevina. S bezem černým se sekáváme i na kulturních půdách, v parcích, na rumištích, náspech apod. Vyhovuje mu nejlépe kyprá, na dusík bohatá půda. Často se až agresivně rozšiřuje.

Mimo lesnického významu se uplatňuje jako léčivá rostlina. V potravinářství se používá k přípravě aromatických sirupů, zkvašených nápojů, zavařenin, želé a sladkých pokrmů. Všechny zelené části včetně nezralých plodů však obsahují alkaloidy a nesmějí se užívat vnitřně.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.