Jak vypadám

Dosahuji hmotnosti mezi 10–30 kg, na délku měřím 90–140 cm a v kohoutku 60–90 cm. Ocas mám velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto je moje srst až mírně rezavě červená, s koncem roku mi narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne. Na zadku mám bílou skvrnu, tzv. obřitek. Parůžky samců dorůstají do délky 30 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do prosince, své parůžky shazuji a na jaře příštího roku mi narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu.

Jak žiji

Jsem relativně plachý a při ohrožení se často ozývám zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuji samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování, kdy spolu s ostatními samci bojuji o přízeň samic či zimní období, kdy se sdružuji do společných stád. Stádo vede obvykle dospělá srna. V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata). Ta zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci – procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí. Ve volné přírodě se dožívám maximálně 12 let.

Čím se živím

Živím se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírám také různé plody. Zvláště v oblibě mám přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Často také okusuji mladé stromky či o ně vytloukám své parůžky, což vadí lesníkům, protože tím stromky poškozuji.

Kde mě potkáte

Jsem nejhojnějším sudokopytníkem České republiky. Žiji v lesích, ale za soumraku, kdy jsem nejaktivnější, velmi často navštěvuji zemědělskou krajinu a pronikám až na okraje měst. Jsem lovnou zvěří a lovci napodobují pomocí vábničky hlas říjné srny, aby mě přivábili na dostřel.

Zajímavosti

Tak jako mají lidé jedinečné otisky prstů, nenajdete ani mezi námi dva jedince se stejným nosním zrcátkem na větrníku. Patřím k největším konzumentům hub v lese. Dávám přednost lupenitým houbám, především holubinkám. V konzumaci hub mě předčí pouze veverka.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.