Statné keře až nižší stromy, dorůstající výšek 5 -15 m. Často se větví nízko nad zemí.

Nejmladší letorosty krátce šedě chlupaté, později žluté až červenohnědé s hladkou, lesklou kůrou, s výraznými kosočtverečnými lenticelami (průduchy). Starší kmeny s podélně rozpukanou kůrou. Pupeny střídavé, oble kuželovité, lysé, leskle žluté až červenohnědé. Květní pupeny zřetelně širší. Na rozdíl od ostatních vrb má listy široké, 6 – 9 cm dlouhé, s řapíkem poměrně dlouhým, na rubu výrazně šedavě plstnaté, na líci lesklé, na obvodu nepravidelně a tupě pilovité.

Kvete časně zjara, v březnu a dubnu a její květy poskytují pastvu včelám – samčí květy pyl a nektar, samičí nektar. Vrba je dvoudomá. Jehnědy (kočičky) jsou plstnaté. Samčí jehnědy vejčité až oválné se žlutými nebo načervenalými prášníky. Samičí jehnědy spíše nazelenalé, oválné, pestík chlupatý, dlouze stopkatý, čnělka velmi krátká. Semeno drobné, hnědé, s dlouhým žlutobílým chmýřím, dozrává v květnu.

Areál rozšíření jívy se táhne od Evropy po Japonsko. U nás se vyskytuje od nížin až do hor. Na rozdíl od většiny ostatních vrb nedoprovází vodoteče, ale snáší i suchá stanoviště. Je typickou průkopní (pionýrskou) dřevinou, nalétává na paseky, do mlazin, obsazuje opuštěné kamenolomy, hliníky, skládky a devastované plochy, hlavně na jílovitých půdách.

Nedá se množit řízky, pěstuje se ze semene. Její rychlý růst postupně ochabuje a jako krátkověká a slunná dřevina ustupuje po 30. – 40. roce jiným dřevinám. Vedle hlavního poslání – jako dřevina přípravná a meliorační – slouží poražená na zimu jako vítaný ohryz pro zvěř, na jaře jako dárce prvního jarního pylu – včelího chleba a nektaru. Svěcené kočičky sloužily dříve ke kultovním účelům. Dnes dokáží po dlouhé zimě jako předzvěst jara potěšit každého milovníka přírody.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.