Nižší vzpřímený keř 30 – 130 cm vysoký.

Vyznačuje se hladkou šedohnědou kůrou. Střídavé, spirálně uspořádané pupeny tupě kuželovitého tvaru, hnědavé, vroubené tmavočerným okrajem. Ohebné, přímé letorosty zelenošedé barvy, starší větévky, šedo až žlutohnědé. Na mladých větvích vyrůstají kratší slabší větvičky s přisedlými a kopinatými, až 8 cm dlouhými a 2 cm širokými lístečky, které na podzim opadávají.

Květy trubkovité, čtyřcípé, po 2 – 3 ve svazečcích růžově až masově červené barvy, jsou silně vonné, rozkvétají v únoru až dubnu. (Tvarem a vůní podobné šeříku a hyacintu). Plody jsou kulaté červené peckovice přisedlé na kmínu, až 8 mm velké s jednou černohnědou peckou.

U nás se vyskytuje ve stinných i světlejších lesích od nížin do hor. Je rozšířen jak v Evropě, tak na Sibiři. Je polostinný, nejlépe mu vyhovují humózní a vlhčí půdy, zejména v bylinných typech bučin.

Uplatňuje se v okrasném zahradnictví spolu s četnými šlechtěnými odrůdami a formami (např. bělokvěté, plnokvěté, stromkovité, pestrolisté, žlutoplodé nebo rozkvétající na podzim), ve skalkách mezi nižšími stálezelenými keři i rozptýleně mezi stromy. Rozkvetlý lýkovec je milou předzvěstí jara.
Ve světlých lesích a hlavně ve vápencových půdách a stepních loukách roste menší lýkovec vonný, plody má červenohnědé. Užívalo se ho jako rybího jedu.
Lýkovec patří mezi léčivé, ale zároveň prudce jedovaté rostliny. Pozor na malé děti, které lákají ke sběru červené peckovičky! Je přísně chráněný!

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.