Žlutohnědá borka je u starších jedinců šupinatě odlupčivá. Odstávající listové pupeny jsou protáhlé, kopinatého tvaru, s obalnými šupinami na konci vroubkovitými, našedle zelenými a plstnatými. Větší květní pupeny kulovitého tvaru sedí na postranních, kratších a kroužkovaných větévkách. Střídavě postavené 4 – 9 cm veliké listy vejčitého tvaru jsou celokrajné, zašpičatělé, se 3 – 5 páry obloukovitých nervů. Na rubu listů, zejména v úhlech nervů, jsou bělavé chloupky. U mladých keřů jsou letorosty delší. Slabé, zelené nebo olivově nahnědlé, na osluněné straně načervenalé. Starší větévky šednou.

Květy oboupohlavné uspořádané v hustých okolcích po straně větévek. Rozkvétají před olistěním v březnu až v dubnu, v teplých oblastech a na výslunných svazích někdy již v druhé polovině února. Drobné, žlutavé kvítky jsou zespodu kryty čtyřmi světle nažloutlými šupinami. Plodem je karmínově červená soudečková peckovice až 2 cm dlouhá, dozrávající až v září. Uvnitř se nachází tvrdá zlatožlutá pecka.

Je to keř teplomilný, rozšířený především v jižní Evropě a Malé Asii. V našich podmínkách mu vyhovují zejména stráně obrácené ke slunci, zvláště s vápencovým podložím. Je to dřevina poloslunná až slunná rostoucí od nížin až do pahorkatin.

Zpevňuje a stabilizuje svahy, poskytuje včelám často již v předjaří pyl a nektar. Plody – dřínky jsou jedné, používané na výrobu kompotů, marmelád a likérů. V sadovnictví vyhledávaný ozdobný keř.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.