Vzhled (habitus)

Statný strom dorůstající výšky 40–60 m a průměru pařezu až pres 2 m. Kuželovitá koruna se později mění na válcovitou, ve stáří často zakončenou tzv. čapím hnízdem. Vodorovně odstávající větve se dále plošně rozvětvují.

Kmen, kůra

Plnokrevný, válcovitý kmen je krytý v mládí bělošedou hladkou kůrou, která se ve stárí mění v šedavou, šupinatou, slabě podélně rozpukanou kůru.

Kořenový systém

Zakořenění je hluboké a pevné. Kulový kořen je doplněn mohutnými panohovitými kořeny a tím se stává jedle odolnou proti větru a vývratům. Zpevňuje lesní porosty.

Pupeny, prýty (větévky), listy

Hnědé pupeny jsou nesmolnaté. Ploché tmavě zelené, lesklé jehlice mající na spodní straně dva bělavé voskovité proužky jsou na konci mírně vykrojeny. Na větévkách jsou uspořádány do dvou rad, na plodových větvích jsou vztyčené.

Květy

Kvete koncem května. Samčí květy jsou žluté, seskupeny na spodku loňských větví. Samicí květy jsou podlouhlé vejčité vzpřímené zelenavé šištice, umístěné zpravidla na vrcholových větvích v podobě stojících „svíček“.

Plody, semena

Dozrávají v září do velikosti 10–25 cm na hoře často jakoby uťatých válcovitých šišek. V průběhu zrání jsou ještě zelené nebo nafialovělé, po uzrání jsou hnědé. Podpůrné šupiny přesahují plodní šupiny a jsou zpět zahnuté s delší špičkou. Koncem září nebo počátkem října se po prvních mrazech rozpadají a na stromě zůstávají jen vzpřímená vřetena. Velké, skoro tříhranné, leskle hnědé semeno 8–12 mm dlouhé je opatřeno hnědým až nafialovělým křídlem, podržuje si klíčivost zhruba půl roku. Proto se již na podzim, nejpozději na jaře vysévá.

Semenáčky

Semenáček má 5–6 vespod leskle zelených 2 mm širokých děloh, na líci se světlejšími proužky. Primární jehlice jsou již vespod bíle pruhované.

Nároky na stanoviště, rozšíření

Jedle bílá u nás byla v minulosti mnohem více zastoupená od pahorkatin až do horských oblastní. Dává přednost

bohatším dostatečně hlubokým a poměrně vlhkým půdám. Patří mezi dřeviny stinné, dosti citlivé na mikroklima a vzdušnou vlhkost. Pudu na rozdíl od smrku nezhoršuje, ale chrání. Hlavní příčinu úbytku jedle bělokoré lze přičíst na vrub holosečnému hospodaření, zavádění smrkových monokultur a nepříznivé změně porostního klimatu. Lesníci by však neměli přestat s úsilím o zvýšení jejího podílu v naších lesích.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.