Kmen

Statný strom dosahující výšky až 40 m a průměru na pařezu více než 2 m.

Kůra

V mládí má typicky hladkou šedou kůru, ve středním a vyšším veku šupinatě až deskovitě odlupčivou borku.

Kořenový systém

Kořenová soustava je mohutná, srdčitá, proniká hluboko do zeminy a v horských nebo suťových polohách úspěšně využívá i balvanité půdy.

Pupeny

Vstřícné, vejčité zašpičatělé pupeny mají hnědě lemované zelené obalené šupiny.

Prýty (větévky)

Nejmladší letorosty má zelenavě šedé, starší šedohnědé.

Listy

Listy s řapíky 5–15 cm dlouhými, s 5–7 cm tupě laločnatými čepeli 10–20 cm dlouhými, na obvodě nestejně pilovitými.

Svrchu jsou lysé, temně zelené, vespod namodralé až špinavě načervenalé.

Květy

Pětičetné žlutavě zelené květy v 5–15 cm dlouhých převislých hroznovitých latách rozkvétají postupně s olistěním koncem dubna a v květnu.

Plody, semena

Plodem jsou kulovité dvounažky opatřené v ostrém úhlu dolu zahnutými křídly. Dozrávají v září, opadají v říjnu, někdy až v zimě. Semenáčky mají jazykovitě protáhlé masité dělohy s třemi souběžnými nervy, bez příčné rýhy. První lístky mají podlouhle srdčitý tvar bez znatelných laloků. Jsou hrubě pilovité jakoby svraskalé.

Nároky na stanoviště, rozšíření

Vyhovují mu vlhčí stanoviště (ne však stagnující vody), kamenité svahy, droliny, prameniště a říční náplavy. Je to dřevina horského pásma až do 110–1400 m. Optimum je vyšší než u buku a jedle. V nižších polohách se přirozeně vyskytuje na chladnějších svazích, podél vodoteči a kamenitých sutích. V mládí je polostinný, později poloslunný. Severní hranice v Evropě pobíhá od střední Francie pres Harc, severní úpatí slezských a polských pahorkatin, k západní Volyni. Ojediněle se vyskytuje v jižním Švédsku. Jižní hranice v hornatých částech severně od Středozemního moře.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.