Kmen

Statný strom dosahující výšky pres 30 m. Od dubu letního se odlišuje slabším a průběžnějším kmenem a užší korunou.

Kůra

Kůra je u staršího stromu podélně rozpukaná, jemněji šupinatá.

Kořenový systém

Mocný kořenový systém zpravidla s kulovým kořenem dosahujícím podle stanoviště hloubky i několika metru.

Pupeny

Pupeny proti dubu letnímu jsou protáhlejší a špičatější.

Prýty (větévky)

Větévky jsou rovnoměrněji po celé délce olistěné.

Listy

Střídavě postavené mělce laločnaté listy mají klínovitě zúženou bázi čepele (ve tvaru šponovek), s řapíkem až 3 cm dlouhým. Eliptické listy jsou uprostřed nejširší, nervy běží jen do laloku.

Květy

Tvar a vzhled květu je podobný jako u dubu letního, jsou však více přisedlé nebo jen krátce stopkaté.

Plody, semena

Žaludy jsou o 2–3 přisedlé na větévkách, bývají menší než u dubu letního a nejširší ve spodní třetině. Žaludy obou druhů opadávají koncem září a v říjnu a sbírají se na zemi. Poskytují žír spárkaté zvěři ale také hřivnáčům, sojkám apod.

Semenáčky

Semenáčky obdobně zbarvené a tvarované jako u dubu letního.

Nároky na stanoviště, rozšíření

Je méně náročný na úrodnost a vlhkost půdy a snáší lépe kyselou půdu než dub letní. Stoupá až do nadmořské

výšky 700 m. Je světlomilný, k mrazu citlivější než dub letní. U nás je dřevinou chlumní a podhorskou. Východní hranice jeho přirozeného areálu rozšíření probíhá od Volyně k Černému moři, severní hranice jde ve Skandinávii až k 60 rovnoběžce.

Vyzkoušejte si kvíz „Les“ a prověřte si znalosti o obyvatelích lesa.