Stabilita a kvalita lesních porostů závisí na jejich výchově v mládí. Proto lesní zákon stanovuje jako jeden ze závazných ukazatelů pro lesy státní a obecní minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let. Rovněž konstatuje, že vlastník je mimo jiné povinen vychovávat lesní porosty soustavně a včas tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa.

Výchova lesních porostů vytváří spolu s dalšími biotechnickými opatřeními ucelený systém, který zvyšuje stabilitu lesních ekosystémů, jejich biodiverzitu, je nástrojem pro úpravu druhové skladby a prostorové výstavby porostů.

Cílem výchovy lesních porostů je zejména

1. zvýšení celkové jakostní i objemové produkce porostů,
2. zvýšení odolnosti porostů
3. zkvalitnění stromového inventáře tím, že odstraňujeme nekvalitní jedince, nebo tím, že stromy tvarujeme, vyvětvujeme,
4. zlepšení zdravotního stavu lesa likvidací napadených, poškozených a nemocných jedinců,
5. zajištění ostatních mimoprodukčních funkcí lesa.

Základní informace

Pokud sledujeme vývoj lesa během delšího časového období, pozorujeme značné změny nejen v hustotě a prostorovém uspořádání celých porostů, ale i ve vzrůstu a životaschopnosti jednotlivých stromů. V přirozených podmínkách probíhá vývoj lesa zcela živelně, často v rozporu s hospodářskými cíli. Chceme-li, aby les uspokojoval naše potřeby, je třeba nahradit nahodilost soustavnou péčí o lesní porosty od jejich založení až po mýtně zralý věk.

Porostní výchovu provádíme prostřednictvím výchovných zásahů, kdy z porostů cílevědomě mechanicky nebo chemicky odstraňujeme nežádoucí jedince. Zmenšováním počtu stromů urychlujeme přirozené prořeďování nebo mu předcházíme. Za výchovný zásah považujeme také oklest, ořez a vyvětvování.

V počáteční fázi vývoje přirozeně vzniklých nárostů můžeme sledovat samoprořeďování porostů. Ovšem vzhledem k nezbytnosti vhodně ovlivnit vývoj porostů, je třeba samoprořeďování předcházet umělým výběrem nebo jím přirozený výběr doplnit. Nejjednodušším a nejčastějším výběrem je zdravotní, kdy odstraňujeme uhynulé, nemocné a mechanicky či jinak poškozené jedince. Uplatňujeme jej ve všech vrstvách porostu. Při úpravě druhové skladby používáme druhový výběr a provádíme jej pozitivním způsobem (uvolňujeme žádoucí dřeviny od útlaku) nebo negativním způsobem (nežádoucí jedince odstraňujeme). V případě, že posuzujeme stromy podle tvarových vlastností, provádíme jakostní výběr, který může být opět negativní nebo pozitivní. Při jakostním výběru posuzujeme kmen, korunu a kořeny.

Výchova lesních porostů zpravidla začíná rozčleňováním a prohlídkami nárostů. Prohlídkami zjišťujeme potřebu vyžínání buřeně, podle potřeby vylepšujeme a uvolňujeme terminální výhony žádoucích dřevin. Mezernaté nárosty doplňujeme sadebním materiálem, některé jedince tvarujeme a odstraňujeme nevhodné předrostky. Mechanicky nebo chemicky také musíme tlumit nežádoucí výmladky. Poté následují prostřihávky nárostů. K tomu používáme zahradnické nůžky, žabky, pilky nebo křovinořezy. Převádíme jednotlivou směs na skupinovou a pozornost věnujeme také vtroušeným dřevinám. Je zpravidla nezbytné také snížit přílišnou hustotu nárostů.

Na prohlídky a prostřihávky nárostů navazují prořezávky, jimiž vychováváme mlaziny a tyčkoviny. Prořezávky v rozhodující míře ovlivňují druhovou skladbu, zdravotní stav, kvalitu a odolnost porostu. Výška porostů se v té době pohybuje mezi dvěma až osmi metry. Po celé porostní ploše je souvislý korunový zápoj a zejména mlaziny, které vznikly z přirozené obnovy, se intenzivně výškově a tloušťkově diferencují.

V počáteční fázi vývoje mají toto složení

• horní vrstvu (nadúroveň) tvoří stromy s dobrým genetickým základem a dobrými stanovištními podmínkami pro růst a vývoj. V horní vrstvě je přibližně 10 procent jedinců, z toho je asi 80 procent kvalitních.
• střední vrstvu (úroveň) tvoří stromy průměrné výšky. Vlivem dalších okolností poté mohou přecházet do horní nebo spodní vrstvy. Poměr kvalitních a nekvalitních jedinců je v porovnání s horní nebo spodní vrstvou vyrovnanější.
• ve spodní vrstvě (podúrovni) jsou především nekvalitní jedinci s menší přirůstavostí, kteří zpravidla hynou.

Prořezávky provádíme buď individuálním způsobem zásahu, nebo schematicky. Při individuálním výběru zajišťujeme vhodnou druhovou skladbu zejména záporným způsobem výběru, zdravotní stav zlepšujeme zdravotním výběrem ve všech vrstvách. Příznivé porostní prostředí vytváříme především regulováním zápoje, čímž současně i do značné míry zvyšujeme odolnost porostu. Kromě toho porost zkvalitňujeme záporným způsobem výběru, odstraňujeme nekvalitní jedince zejména z horní a popřípadě střední vrstvy.

Porosty, které jsou ve stadiu vyspívání a nedosáhly však ještě mýtní zralosti, vychováváme probírkami. V zásadě rozlišujeme probírky podúrovňové a úrovňové. Podúrovňová probírka v klasickém pojetí zasahuje pouze do podúrovně, takže její účinek je pasivní. V současném pojetí při této probírce pracujeme sice v podúrovni, ale neváháme podle potřeby zasáhnout i do hlavního porostu a odstranit nevyhovující stromy. Úrovňová probírka zasahuje do úrovně a uvolňuje druhově, tvarově a růstově nejvhodnější stromy. Je pro ni typický kladný způsob výběru, který doplňujeme soustavným zdravotním výběrem.

Závěrečnou fázi výchovy tvoří uvolňovací probírka, jejímž cílem je zvětšit vybraným stromům životní prostor a poskytnout jim tak více živin. Dále jim umožnit tloušťkový světlostní přírůst a tím i hmotovou produkci o vysoké kvalitě. Kromě toho má uvolňovací probírka připravit porost zejména pro přirozenou obnovu, a to zvyšováním plodivosti vybraných jedinců a uvolňováním jejich korun.