Jedním ze základních problémů lesního hospodářství je úprava druhové skladby, která se má v souladu s tendencemi ekologicky orientovaného pěstování lesů postupně přibližovat skladbě původních lesních ekosystémů. Jde především o redukci zastoupení smrku a zvýšení podílu listnatých dřevin.

K žádoucímu cíli - lesům s druhovou skladbou zhruba 60 procent jehličnanů a 40 procent listnáčů - bude možné dospět až v dlouhodobém časovém horizontu, prakticky až po uplynutí celé jedné doby obmýtní, tedy asi za sto let. Nástrojem k tomu je i ustanovení lesního zákona o povinné výsadbě minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin (hlavně listnáčů a jedle) při obnově lesních porostů.

Úpravám druhové skladby lesních porostů se přizpůsobují i hospodářské způsoby a formy. Výrazně se zvyšuje využívání podrostního způsobu hospodaření a narůstá podíl přirozené obnovy. Řada porostů se dnes již rozpracovává a připravuje pro nástup přirozeného zmlazení, které se bude v dalších letech postupně uvolňovat. Ovšem v řadě případů bude nutné kombinovat přirozenou obnovu s umělou, a to především tam, kde některé dřeviny z původní druhové skladby zcela chybí.

Obnova lesa znamená vyvrcholení práce lesníka. Sklízí les, který vypěstovali jeho předchůdci, a současně také zakládá nový les pro budoucí generace. Při těžbě stromů musí každý lesník především dbát na zachování zdravých přírodních podmínek pro nastupující les, který se začíná kontinuálně vyvíjet na místě toho starého. Obnova lesa patří k základním úkolům pěstování lesů.

Obnova lesa může být přirozená, umělá nebo kombinovaná

Přirozená obnova lesa je vytváření nového porostu semennou obnovou nebo výmladností za přímé účasti mateřského porostu, a to vlivem přirozených procesů v lesním společenstvu. Přirozená obnova semenná se uskutečňuje nalétnutím nebo opadem semen na vedlejší holou plochu nebo přímo pod mateřský porost. Semeno však musí zapadnout do příznivých podmínek, aby se zdárně vyvinulo. Porost je k přirozené obnově od mládí připravován výběrem, tedy ponecháním nejschopnějších jedinců při současném odstraňování kmenů vadných, nemocných nebo jinak poškozených. Po celou dobu je udržováno a upravováno zastoupení těch dřevin, které se snažíme uchovat v budoucím porostu.

Přirozenou obnovu výmladností rozdělujeme na pařezovou a kořenovou. Někdy se uplatňuje také výmladnost kmenová. Při pařezové výmladnosti vyrůstají výmladky z pařezu, který zbyde po pokácení stromu. Největší výmladností se vyznačují lípy, duby, jasan, olše, jilmy a javory, slabou buk a bříza, velmi slabou osika.

Kořenová výmladnost se dostavuje po poranění kořenů nebo poranění stromů. Největší je u osiky, topolu bílého a černého, jilmů a olše šedé. V mládí rostou výmladky neobyčejně bujně, ale záhy v růstu ustávají a zahnívají od kořenů. Proto má kořenová výmladnost ještě menší hospodářský význam než výmladnost pařezová.

Umělou obnovou, která je výsledkem přímé činnosti člověka, vznikají kultury. Uskutečňujeme ji výsevem semen nebo sadbou sazenic lesních dřevin. Volba obnovovaných dřevin nezávisí na mateřském porostu. Založené kultury jsou rovnoměrné, optimálně husté a přehledné. Těžba dřeva je jednoduchá, lépe lze využít mechanizaci. Organizace práce při obnově je snadná a přehledná. Umělá obnova lesů má však i své nevýhody. Na holých plochách je totiž omezena možnost výsadby stinných dřevin, vznikají převážně stejnověké a stejnorodé porosty (monokultury). Kultury jsou více než nárosty poškozovány zvěří. Umělá obnova je nákladnější než obnova přirozená.

Kombinovanou obnovou zajišťujeme obnovu části porostu přirozeně, zbytku uměle. Přirozenou obnovou nelze zpravidla zdárně zajistit celou porostní plochu. Prořídlé je třeba doplnit uměle. I kultury zpravidla vyžadují vylepšování.

Výhody umělé obnovy lesa

• volba obnovovaných dřevin nezávisí na mateřském porostu, proto můžeme používat sadební materiál z nejkvalitnějších porostů daného ekotypu,
• založené kultury jsou rovnoměrné, optimálně husté a přehledné,
• následná těžba dřeva je jednoduchá,
• umělá obnova není závislá na periodicitě plodnosti dřevin.

Nevýhody umělé obnovy lesa

• na holých plochách je omezena možnost výsadby stinných dřevin,
• vznikají převážně stejnověké a stejnorodé porosty,
• kultury více než nárosty poškozuje zvěř,
• umělá obnova je nákladnější než přirozená.