Zdravé jádro čtrnácti mladých ekologů spolu se svým doprovodem vystoupilo na zasněžené Andělské hoře. „Budeme to mít s Vámi takové pěkné, komorní.“ Uzavřela povzdech nad došlými omluvenkami nepřítomných studentů paní učitelka Radka. Z poryvů větru a deště se sněhem se spolu s lesní pedagožkou uchýlili do příznivějších podmínek údolí Dubinského potoka o 100 m n. m. níže. Při rozehřívací aktivitě si zažili specifika hospodaření v lesích zvláštního určení. Následoval přesun s porostní mapou na příhodný svažitý průsek. Zde již byly tématem lesní vegetační stupně. Kromě vydatné dávky pohybu byla k dispozici i nálož vědomostí. Členění LVS podle nadmořské výšky, druhová skladba, přesnější klimatické podmínky, zvraty pásem, přirozená stanoviště, dopady klimatické změny. Obavy z maturitní otázky Ekologie lesa se začaly rozplývat. A to zlatý hřeb programu teprve následoval. Sledovat soustřeďování dříví koněm přímo v lese se jen tak někomu nepoštěstí. K poutavému výkladu kočího a těžaře se stihla ještě vpašovat rozprava o poškození lesa abiotickými činiteli a možnostech ochrany porostu proti větru. Prosbě místního hajného o úklid klestu z cest pak bylo vyhověno během pár minut.
Úvodní heslo „ Kdo nehraje, mrzne!“ si všichni účastníci vzali k srdci, a tak bylo po celou vycházku postaráno o tepelný komfort studentů i pedagogů. Nic proto nebránilo touze po poznání. Nové i oprášené vědomosti se mohli fixovat na příjemné zážitky. V květnu to před maturitní komisí bude pěkné povyprávění. Lepší start dlouhodobé spolupráce si nikdo nemohl přát.
Jana Hynková, lesní pedagožka divize VLS Karlovy Vary
Akce pro školy
Pro učitele
Pro děti