Školy zejí prázdnotou, ale lesní pedagogika jede. Za odborným programem do lesa míří na Karlovarsku hlavně příměstské tábory. V Doupovských horách odbavili lesní pedagogové zatím tři turnusy.
Prázdninový návštěvníci mají tu výhodu, že nemají tolik na spěch. Je prostor pro poobědvání, odpočinkové bloumání i časově náročnější aktivity. Právě oni se také zpravidla stihnou podívat do vzdálenějších porostů. Ve vedrech a za sucha není těžké věnovat celé dopoledne klimatické funkci lesa, když ji děti intenzivně pociťují na vlastní kůži. Ve zbytcích potoka se pak celé odpoledne bosky experimentuje na téma schopnosti zadržovat vodu. Nebo např. turistický příměstský tábor si v „klimatizovaném“ lese vyšlápl za lesními mohykány. Kromě životního cyklu stromu a jeho biotopových možností, které účastníci probádali, zdolali také zlomové úpatí Doupovských hor a pohlédli do jejich vnitrozemí. Jen tak mimoděk polkli tito turisté slušnou porci kilometrů s poctivým převýšením bezmála pěti set metrů. Nešli ani po červené, ani po žluté prostě jen s lesní pedagogikou do lesa.
A pro kolektivy, které se drží přeci jen více při městě, je zde letošní prázdninový program lesní entomolog. Tří hodiny aktivit, ve kterých se táborníci seznamují s hmyzími obyvateli lesa, se dají vtěsnat i pod střechu při mokrém programu.
V příměstských táborech cítím pro lesní pedagogiku velký potenciál. Zpravidla jde o početně ideální velikosti skupin. Účastníci jsou specificky motivovaní a náležitě vybavení. Nebývají zatěžkáni módem „budeme se učit“ ani celotáborovou hrou a jejími rolemi. Jsou takovou prázdninově nakypřenou úrodnou půdou, na které se naše lesnická semínka okamžitě ujímají a přímo před našimi zraky turbulentně bují.
Jana Hynková
lesní pedagožka divize VLS Karlovy Vary
Akce pro školy
Pro učitele
Pro děti