Mayský táborový turnus na Olšině

Snad velký Itzamna nebo někdo další, o kom nevíme, zajistil, že vše vyšlo a strašidelné předpovědi se nenaplnily. Jako zázrakem se nad tábořištěm každý den rozfoukal mezi mraky úzký pruh bez deště a my se mohli pustit do připraveného programu, i když nad zbytkem republiky běsnily bouře a prudké deště.

Příběh vyspělých středoamerických indiánů však nezačal v džungli či kamenném chrámu, ale netradičně v domově důchodců, kde se po letech setkali čtyři archeologové, kteří vzpomínali na léta bádání a objevování v dalekých zemích. A co čert nechtěl, narušili tak klid mayských velikánů, kteří ztrestali celý tábor přesunem do dávné minulosti. Dostali se nakonec naši táborníci zpátky domů do doby dnešní? Nebylo to snadné, ale postupným zdoláváním fyzicky i psychicky náročných úkolů a překonáváním sama sebe se jim dařilo získávat cennou kukuřici, kterou mohli proměnit za jednotlivé díly k stavbě hvězdných klíčů, které je nakonec vrátily v čase tam, kde na ně netrpělivě čekaly starostlivé maminky.

Kromě týmového ducha v celotáborové hře jsme letos cílili i na individuální prožitky jednotlivců. Každý táborník měl možnost podstoupit osobní oběť v podobě 4 hodinového zážitku bez možnosti použít pravou či levou ruku, řeč, volnost pohybu či dokonce zrak. To vše při běžném chodu táborového života! Zodpovědnost a péči pak trénovali zahradníci, kteří se snažili vypěstovat co nejvyšší posvátnou rostlinu. Bez sluníčka a v chladu to byl nelehký úkol, ale i s tím se všechny týmy popraly.

Stoprocentní nasazení vedoucích pro hru a péči o děti nám usnadňoval skvělý servis rezortu Olšina. Každá naše prosba byla s úsměvem splněna. Kuchyně a obsluha se postarala o naše věčně hladové žaludky a teplá sprcha pomáhala překonat někdy nepříjemné chladné počasí.

Misi můžeme pro letošní rok považovat za splněnou. Děkuji rodičům za důvěru, kolegům vedoucím i zdravušce za jejich nasazení pro věc a zaměstnancům rezortu Olšina za jejich služby a zázemí.

Klevarová Romana, lesní pedagožka divize VLS Lipník n. B.